Proč se vlastně dospělí lidé, dávno po škole, zničehonic rozhodnou, že začnou investovat do dalšího vzdělávání a najmou si lektora, aby je naučil anglicky?
Jak hloupá otázka! Skoro tak hloupá, že se divím, že jsem první, koho napadlo, že na tohle téma napíše diplomku. Vždyť je to úplně jasné. Nejspíš mají dost svého šéfa a chtějí změnit práci, vedeni bláhovou představou, že šéf, kterého ještě neznají, bude zásadně lepší než ten, který jim pije krev teď. Jenže aby tu práci dostali, musí prokázat nějakou tu jazykovou znalost. Tak proto.
Nebo jedou na dovolenou a chtějí v Bibione sbalit nějakou dlouhonohou Italku, hanebně předstíraje, že jsou anglickými lordy v přestrojení.
No, taky jsem si myslel, že by to takhle nějak mohlo být, ale protože se výukou jazyků živím, řekl jsem si, že by nebylo od věci zjistit, jak je to doopravdy. Když bude totiž takový soukromý učitel jako já skutečně vědět, proč se někdo rozhodne odhodit masku sebejistoty a pustí se na tenký led vyjadřování se v jazyce, kterým na něho maminka nežvatlala, přičemž se nevyhnutelně dostane do situací, kdy bude chvílemi blábolit, jako by neměl všech pět pohromadě, bude potom vědět taky to, co takový klient opravdu chce a hlavně jak mu to dát. A to už potom tahle otázka tak hloupě nezní.
Takže opravdu je za tím hlavně práce a letní dovolená v zahraničí? Popravdě, ještě nevím, můj vědecký výzkum stále probíhá, ale už teď se od respondentů dozvídám věci, které bych příliš nečekal. Tak například mnozí chtějí mít svoje vzdělávání konečně pod kontrolou! Po dlouhých letech školní docházky, kdy jim vždycky někdo říkal co, jak, a hlavně do kdy se naučit (proč, to kupodivu nikoliv), mají svého učitele jen pro sebe, a na to, co se s nimi bude v hodině dít, mají najednou přímý vliv. Vždyť si to zaplatili, ne? Ne, že by rovnou vznášeli nějaké kategorické požadavky a kladli učiteli ultimáta, ale do svého vzdělávání rozhodně chtějí mluvit.
Nevím jak vám, ale to mně přijde jako velice povzbudivá myšlenka. Existují lidé, kteří nechtějí vůdce, za kterým se slepě potáhnou, protože On ví, co je pro ně nejlepší. Doufejme, že jich ještě trochu přibude, leccos se změní a my se zase budeme učit jazyky proto, abychom se domluvili a ne, aby nikdo v zahraničí nepoznal, že jsme Češi. Ale to jsem nějak nepochopitelně odbočil.
Dalším častým motivem byla, světe div se, touha osobně růst a někam se posunout. Kdo by to do těch cynických, skeptických a v nic nevěřících Čechů řekl. Takový abstraktní, neuchopitelný a nenahmatatelný důvod. Musím říct, že mojí víře v tuto zemi se dostalo značné vzpruhy.
Když jsem se, stále ještě poněkud šokován těmito zjištěními, nesměle dotázal, jestli třeba nepotřebují angličtinu do práce, většinou mi odpověděli, když se dosyta nasmáli, že původně si firma sice navymýšlela kdovíco, ale v praxi zavadí na pracovišti o angličtinu jen tehdy, když jim kamarád pošle po Facebooku nějaký podařený vtípek. Takže ne, k práci většinou, reálně, opravdu ne.
A další objevné zjištění, byli i tací, co uvedli jako důvod ke studiu cizího jazyka názory lékařských kapacit, že tato mentální akrobacie udržuje mozek v kondici a snižuje riziko některých duševních a neurologických onemocnění. Považte, lidi by si rádi zachovali zdravý rozum. Určitě nejsem sám, kdo má při sledování zpráv z domova, ale i ze světa, dost často pocit, že se ocitl v psychiatrické léčebně. Nabízí se sice myšlenka, jestli by nebylo od věci zbláznit se radši taky a aspoň by měl člověk klid, ale zdá se, že minimálně tihle lidé to ještě nevzdali. 
Takže jestli vás tahle otázka taky zaujala, popřípadě se se mnou chcete podělit o to, co ke studiu jazyků vede vás, neváhejte se o to se mnou podělit v komentářích. Přispějete tím k šíření světla vědeckého poznání a vaše myšlenky možná proniknou až na akademickou půdu.
