V dnešním příspěvku si nejprve obecně posvítíme na problematiku filosofie a pak se zamyslíme, jak souvisí s jazykovým vzděláním. Existují v podstatě čtyři typy filosofů. Ti, co si prošli zpravidla gymnaziálním vzděláním nejpravděpodobněji nabyli dojmu, že filosofie je v zásadě přehled jmen dávno mrtvých vousatých dědků a toho, jaké legrační představy měli o světě. Přičemž největší záhadou světa, na kterou při tomto studiu narazí, je to, proč se to sakra mají učit a k čemu jim to v životě bude. Na tuto otázku v podstatě odpovídá dnešní zábavné video z dílny Studia C, které naleznete na samém konci textu.
Spoiler alert: takový filosof nalezne uplatnění nejlépe při zabezpečení bank proti lupičům.
Druhá sorta filosofů se ve skutečnosti zcela obejde bez jmen jako Sokrates, Aristoteles a Kant, zato se specializuje na spřádání a pronášení výroků v podstatě nesmyslných, zato však umně spletitých, přičemž zvláštní důraz se klade na přednes a náležitě znuděný výraz v obličeji, který má vzbudit dojem, že dotyčný myslitel pronáší naprosté samozřejmosti, nicméně je mu jasné, že jeho trpkým údělem je zůstat tragicky nepochopen. V podstatě jde o jakousi mentální obdobu kulturistiky. Největší borci předvádějí na nasvíceném pódiu svou sice impozantní, nicméně zpravidla dosti nefunkční muskulaturu, naprosto přesvědčeni o tom, jak jsou obdivuhodní.
Třetí, nejméně častý typ filosofa je prostě jen zvědavý člověk, který si klade otázky, který o věcech přemýšlí a který se nerad nechá zmýlit prvním dojmem. Toto umění se v podstatě snad ani vyučovat nedá. Tvrdí se, že každé dítě je filosofem tak dlouho, dokud mu to školní systém nevymlátí z hlavy.
Posledním typem je filosof pivní. Tato nižší forma života postrádá teoretický základ typu jedna, je zcela prosta i oné impotentní sofistikovanosti typu dvě a její podobnost s typem tři je snad jen v tom, že je jeho smutnou parodií. Základní premisou těchto myslitelů je to, že všechny zdánlivě složité problémy mají jednoduché řešení, které ovšem z nějakého důvodu znají jen oni – a milosrdně malá skupina vyvolených reprezentovaná v parlamentu těmi nejhlučnějšími paviány shluknutými kolem vůdce jejich smečky.
Vztaženo na výuku jazyků, typ jedna zpravidla má, aspoň po jistou dobu po ukončení výuky, formální znalosti gramatiky a jistou slovní zásobu, ale bohužel mu ve škole zatajili, že to vše slouží ke komunikaci. Dostane-li se tento student do rukou učitele, který ho naučí, jak tu konstrukci bez oken a dveří postupně zbourat a ze získaného stavebního materiálu postavit dům, ve kterém se dá bydlet, má slušnou naději. Podobný efekt nastane i hozením dotyčného do rozbouřených vod cizojazyčného světa, který udělá v zásadě totéž, jen daleko brutálnějším způsobem.
Typ dvě by snad i cizím jazykem komunikovat dokázal, kdyby ovšem našel sobě rovné. Tak se aspoň baví tím, že mluví česky anglickými slovy. Nebo naopak anglicky slovy českými. V obou případech chce vzbudit dojem, že je tak zcestovalý, že se své mateřštině již zcela odcizil, neb už léta žije ve větším, globálním světě, a rodnou hroudu už zcela přerostl. Opět, výuka je možná, ale předtím bych doporučoval zásah psychoterapeuta.
Typ tři je samozřejmě snem každého učitele, ale tito lidé sami nás snad ani nepotřebují. Nasávají jazyk jako houba vodu, jsou-li mu vystaveni. Úžasné, co s člověkem udělá trocha té mentální svěžesti.
Typ čtyři je pro vzdělání jazykové i jakékoliv jiné zcela ztracen, nedojde-li k Božskému zásahu. To je sice smutné, ale zase je pravda, že tito jedinci sami tím nijak netrpí, takže zpravidla postačí se jim vyhýbat a jen dbát na to, aby se večer před volbami mohli pořádně zhulákat a pak se dva dny nevzbudili.
Tolik k dnešnímu zamyšlení a nyní hupky šupky na vtipné anglické video a s ním spojené jazykové úkoly. Pak ještě slovíčka pod ikonou Quizletu a řešení pod symbolem klíče. Komu to je málo, ať mě zkusí kontaktovat a domluvit si soukromou výuku, ale raději si pospěšte, neb volných míst valem ubývá.
True/False?
Slovíčka najdete v bezplatné aplikaci QUIZLET