Tahle lekce bude o způsobu jak mluvit o činnosti, kterou dělám PRÁVÉ teď, ve srovnání s tou, kterou dělám občas, někdy, často, obvykle a podobně. K tomuto účelu nám slouží PŘÍTOMNÝ PRŮBĚHOVÝ ČAS.

Materiál, že kterého ho postavíme, už dávno známe. Sloveso BE (I am, you are, he is…) plus SLOVESO s koncovkou ING. A hotovo.

Technicky se s celou vazbou zachází jako se slovesem být. To ovlivňuje otázku a zápor – tudíž žádné DO, DOES, DON´T a DOESN´T ale jenom otáčení a AM NOT, AREN´T, ISN´T.

Ale co vám budu povídat. Tady máte přehlednou tabulku.

Jak už jsem řekl, pokud umíte zacházet se slovesem BE, nebudou pro vás otázky a zápory v tomto čase ničím novým. Stačí jen nezapomenout přidat sloveso s ocáskem v podobě přípony ING.
Nějak takhle:

Dovolil jsem si to na vás hodit takhle všechno najednou, protože to už všechno vlastně znáte. Sloveso BE jsme zopakovali a procvičili hned v úvodní lekci. Jediná novinka je sloveso v ing-ovém tvaru.

Ještě se krátce mrkneme na to, jak se takové slovo může psát a jestli na nás nečíhají nějaké zákeřnosti, které by nám asi většinou nevadily v životě, ale mohly by nás stát cenné body v písemce.

Jak to napsat

Existují dva problémy při psaní slov s koncovkou -ING

1) Zdvojování: Slova jako sit, put, dig, stop před koncovkou zdvojují poslední hlásku. Takže z „put“ se stane „putting“ a ze stop „stopping.“

Proč?

Tahle slova končí na souhlásku (p, t, g…) před kterou je samohláska (a, e, i, o, u) v takovém případě dojde ke zdvojení. (Týká se to koncovky , -ing, -ed, -er) Nás zatím zajímá hlavně ta -ing. Na ostatní dojde později.

2) Rušení koncového -e: Když ke slovům jako: „take, give, have, move…) přilepíme koncovku -ing (nebo -ed, nebo -er) ztratí koncové -e. Tedy ze slova „move“ bude „moving, z „take“ „taking.“ Rozhodně ne „takeing, nebo moveing“

V ostatních případech prostě přilepíme -ING a máme vystaráno: Starting, reading, sleeping…“

Zvídavý dotaz: Když takové „read“ přijme koncovku -ing“ nemělo by se koncové D zdvojit? Je to přece souhláska, a to, co je před ním, je „A“ a to je samohláska jako poleno.

Ne, nemělo. Před tím D totiž nestojí obyčejné A, ale EA, což je DVOJHLÁSKA. Takže zkontrolujte, jestli před koncovou souhláskou nejsou ty samohlásky dvě. Jestli jo, tak to nezdvojujte.

Peter Pan, část třetí

Zatímco se všechny ty gramatické tabulky ukládají do našeho vědomí, pojďme se podívat, jestli už Peter Pan a jeho přátelé dorazili na ostrov. Za videem následují vysoce zábavná a přínosná cvičení.

Cvičení 2.1.

Označte v kouzelné knihovně výroky jako pravdivé čí falešné.

Cvičení 2.2.

Pusťte si video znovu a doplňte do mezer chybějící slova.

Cvičení 2.3.

Uhodněte slůvka z textu dřív, než vám uletí všechny balónky.

Cvičení 2.4.

Když jsme si to pustili a trochu se v tom pohrabali, zkusíme si to přečíst a budeme se v tom hrabat ještě chvilku. Konkrétněji vybereme z možných odpovědí na danou otázku v magické knihovně tu správnou.

Neverland

The children are flying to Neverland. It is very far, in the middle of the sea. On their way, the kids ask Peter Pan many questions.

“What is Neverland like?? Are there any children?? What do they do there? Is it dangerous?”

Peter Pan is laughing.

“Neverland is a beautiful island. It is always summer and it is never cold or rainy. The sun always shines and the wind blows fresh and warm. There are many children there. They are called the Lost children because they don´t have parents. Tinker Bell and I look after them. Neverland is also a land of adventure. There are also Indians, Mermaids and Pirates.”

John is excited. “I love pirates. They are fun!”

There is a loud bang. Peter Pan is looking around.

“We are coming closer to our island. I can see the Pirate ship. Captain Hook is firing his cannons at us. Be careful!”

The cannon balls are flying all around, but Peter Pan is dancing in the air between them.

“Missed me, you stupid pirate!”

Then there is bang and Wendy is falling out of the sky. Peter Pan is flying quickly to catch her. Can he make it?

Cvičení 2.5.

Teď, když jste už viděli a slyšeli tolik textu, zkuste si pár vět postavit sami. Tady na ně máte materiál.

Který čas je lepší? Průběhový nebo prostý?

To je samozřejmě pěkně pitomá otázka. A jestli jste dávali pozor, tak už víte, jak zní odpověď. Ani jeden není lepší nebo horší. Jenom se každý hodí na něco jiného.

Přítomný prostý – to je ten bez ING na konci – se hodí pro věci, které se dějí pravidelně, někdy, občas, sem tam, nebo nikdy. Ne pro ty, které se dějí právě teď.

V písemce asi nebudete mít celý příběh, ze kterého byste to mohli poznat. Paní učitelka vám dá věšinou jednu větu, do které zamíchá klíčová slůvka, ze kterých by to podle ní mělo být jasné. Ta slůvka jsou:

sometimes – někdy
always – vždy
usually – obvykle
never – nikdy
every day – každý den
on Mondays – v pondělky
  a podobně.

Peter Pan flies to London every night.
Petr létá do Londýna každou noc.

What do you do?
Co to děláš? (Myšleno pravidelně, třeba jako zaměstnání.)

Přítomný průběhový, to je ten delší, co se skládá ze dvou součástek: slovesa být a slovesa s ocáskem ING, se používá, když to dělám právě teď. Zrovna. Právě. Momentálně.
Takže tam budou slůvka jako:

now – teď
right now . právě teď
at the moment – v tomto okamžiku
apod.

  Look! Peter Pan is flying towards us now.
Podívej! Petr Pan právě letí směrem k nám.

  What are you doing under the table?
Co to děláš pod tím stolem (teď tě tam vidím)

Kapišto? Zkusíme si pár větiček přeložit, a uvidíme.

Cvičení 2.6.

Poslední poznámka k časům

Přítomný průběhový čas umí udělat jenom ta slovesa, která vyjadřují činnost.
Třeba, pracovat, psát, běhat, skákat, sledovat…(work, write, run, jump, watch)

Přítomný průběhový VUBEC NEUMÍ udělat slovesa stavová. To jsou taková, která popisují vztahy, smyslové vnímání, duševní stavy. Třeba vědět, mít, potřebovat, chtít, vidět… (know, have, need, want, need, see)

Jednoduše řečeno, když řídím auto, tak něco dělám. Řadím, přidávám plyn, kroutím volantem. Řídit – drive – je sloveso vyjadřující činnost. Můžu říct: I am driving a car now.

Ale když sloveso mám, nedělám nic. Sedím doma, piju kávu, a venku mi stojí auto. Je moje. Ale to, že je moje, je vlastnický vztah. Ne činnost. Říct „I am having a car“ by byl nesmysl.

Prostě, slovesa stavová vůbec průběhový čas nedělají. Ani kdybych to auto měl „teď.“

Zájmena podmětová a předmětová

Gramatika nejsou jen časy a slovesa. Jsou to i věci drobnější a zdánlivě ne tak zásadní. Jednou z těchto věcí jsou zájmena. Angličtina je obecně velice chudá na tvary. Pár jich mají slovesa, podstatná jména nemají skoro žádné (dobře, mají třeba množné číslo a koncovku ´s, která znamená, že někomu něco patří. (My father´s car – otcovo auto).

Ale co angličtině zatím stále zůstává, jsou aspoň některé tvary zájmen. Totiž tvar podmětu – 1. pádu. vyjadřujícího, KDO něco dělá. A tvar předmětu, tedy kterýkoliv jiný pád, který vyjadřuje KOMU se něco děje. S ČÍM se to děje. Často po nějaké předložce.

V následující tabulce vám ukážu oba, a jako bonus přidám tvar přivlastňovací, který ale už dávno znáte. Ať je máte všechny pohromadě.

I can see your brother. I can see him. Vidím tvého bratra. Vidím ho.
You can see my sister. You can see her. Vidíš mou sestru. Vidíš ji.
We love our teachers. We love them. Milujeme naše učitele. Milujeme je.

Velice často je ve hře nějaká předložka.

I am talking about him. Mluvím o něm.
I can´t do it without you. Nezvládnu to bez tebe,
He is doing it for us. Dělá to pro nás.
He is sitting next to me. Sedí vedle mě.

Cvičení 2.7.

V tomto cvičení je vždy jedno slovo napsané velkými písmeny. Nahraďte ho zájmenem.

Cvičení 2.8.

Sloveso „MUST“

Vyjadřuje povinnost nebo nutnost. Člověk něco musí. Většinou proto, že má sám pocit, že je to nutné. Ne proto, že mi to nakazuje někdo druhý a mě to zas tak nutné nepřijde.

Technicky to slovo funguje úplně stejně jako „can“ Taky nemá žádné další tvary, do otázky se taky otáčí a pro vyjádření záporů k sobě lepí NOT.

Na ty zápory pozor.
Opak od MUST – muset je MUST NOT (mustn´t) NESMĚT.

Rozhodně to neznamená NEMUSET. To je sloveso HAVE TO, ale o tom si povíme později.